Příběhy všedních dní - střevní příběh

Možná je to jistá terapie. Možná, když o tom napíšu, tak to někomu může pomoci. Po pravdě, sama nevím, jak by někomu jinému mohl pomoci něčí příběh. Střevní příběh. Možná...

Bolest

Začalo to po návratu z Rhodosu. Od té doby uběhl rok a půl. Víte, už před odletem jsem měla bolesti hrudní a krční páteře. V té době se mi navíc bolesti vrátili v neúnosném stupni. Poprvé v životě jsem si nechala předepsat léky proti bolesti. 

Páteř

Nešlo ani tak primárně o to, že by se daná bolest nedala vydržet. V té době jsem se shodou okolností připravovala na státnice a zažívala jsem dost stresující období. Pravděpodobně díky stresu se problémy s krční a hrudní páteři tak markantně zhoršily. Hlava mě bolela dvacet čtyři hodin denně, že už jsem si na bolest také zvykla. Co s tím dělat, že, než si vzít prášek. Tomu jsem se vždy vyhýbala.

Zahraničí 

Odletěla jsem na Rhodos. Těšila jsem se? Po pravdě, ani nevím. Brala jsem to celé stylem "asi to tak má být", "nechávám vše plynout." Možná, kdybych se v té době více řídila rozumem, ani bych neodletěla. 

Stres

Před odletem probíhalo, pro mě, dost stresující období. Šlo mi o dost - státnice. Víte, během studia jsem se stávala silnější a odolnější ať psychicky tak fyzicky a pak přišel jeden jediný problém a hodil mě ještě níže, než kde jsem kdy byla. 

Začalo to nevině bolestmi šíje a bolestmi krční a hrudní páteře. Po návratu z Rhodosu, kdy jsem se vracela na státnice, jsem netušila co bude a nebude. 

Únava

Návrat z Rhodosu započal šílenou únavou. Bylo léto a já jsem jen ležela doma na zahradě a pokoušela se učit. Párkrát jsem u toho samozřejmě usnula. Prvních pár dnů návratu bylo na vzpamatování. Už ale v tom prvním týdnu mi začaly problémy. Bolesti střev a žaludku, vyrážka na těle. Jako by to byla alergie. Byla jsem slabší než kdy dříve. 

Toaleta je kámoš

V té době to začalo. Chodila jsem na velkou stranu častěji a častěji. Objevovalo se nutkání zajít si na toaletu, ale v cíli nic. Křeče. Převážně po jídle. To jsem svůj stav připisovala překyselení žaludku z nevhodné stravy v zahraničí, kde jsem konzumovala hodně ovoce a zeleniny. Stav zácpy se střídal se stavy průjmů.

Stav se den ode dne zlepšoval. V prvních týdnech po návratu jsem nebyla schopná vůbec běhat, protože se mi chtělo na záchod a také jsem neměla tolik síly, abych vydržela běžet vkuse nějaký rozumný čas. 

Chůze

Když už nic, tak jsem chodila - po lese, po kopcích, za tmy, sama. Hodně jsem přemýšlela. Stále jsem se ptala Proč? Proč já? Tu otázku jsem si tenkrát to léto 2019 položila mnohokrát. 

"Běhání je na nic." "Všechno je na nic, ale musím to zvládnout." Takto jsem uvažovala. 

Psychika

Víte o takových věcech se těžce mluví. Měla jsem přátele, ale nechcete přátele zatěžovat svými problémy. Ještě takovými problémy. Kdo by si chtěl povídat o tom, jak je rád, že doběhne na záchod. Byla jsem otravná, naštvaná, rodiče se mě stále ptali jestli se učím. Chápu to, hodně do mě investovali a chtěli, abych dostudovala. Věřte také jsem to chtěla. Chtěla jsem to tak moc, že jsem se s těmito problémy učila a učila. Co si budeme povídat, v té době jsem na tom asi i psychicky nebyla úplně dobře. Byla jsem vystresovaná sama ze sebe i ze svého okolí, což mi na daném stavu asi moc nepřidávalo. 

Ironie

Jaká ironie, že? Když jsem byla v pohodě, stěžovala jsem si, že to nejde a nyní si tak ležím na zahradě, nemohu skoro nic jíst, lítám si na toaletu, ale učím se. 

V té době na mě byl kladen opravdu nátlak ze strany rodičů. Mému vnitřnímu rozpoložení to nepomáhalo. Potřebovala jsem být sama. Úplně sama, bez lidí. Jen já a skripta ke státnicím. Odjela jsem do Ostravy. To se stav začal zlepšovat, ale na toaletu jsem běhala stále. Státnice jsem zvládla. Jisté problémy mi zůstaly do teď. 

Rok a půl poté

Mluvit o tom. Je to těžké, ale je to dost osvobozující pro můj život. Protože když své okolí připravím na to, že může nastat situace, že si budu muset v momentě odběhnout na toaletu, je to příjemnější, než si hrát na hrdinku. Nemluvím o tom s lidmi na potkání, ale i na bytě jsem o tom se spolubydlícími musela začít mluvit. 

Protože tu toaletu obsazuji dost často. 

Onehdy jsem si tak seděla na záchodě a spolubydlící? "Míšo, kakáš?" "Jirko!!" Odvětím. Ale už nic nenamítám. Až následně mu sdělím: "Nemůžeš takhle na lidi se střevními problémy." Situace ve stylu, kdy jsou v covid době zavřeny všechny veřejné toalety. Jdu si takhle od vlaku a zrovna mě chytlo to nutkání na toaletu. Rudá až za ušima. Počítám si v duchu desetkrát do sta, abych se uklidnila a vnitřně si říkám. "To vydržíš, to vydržíš."

Takto to u mě také někdy vypadá. Ve skutečnosti nedokážu moc předvídat, kdy mě přepadne tento stav. 

Sport

Vrátila jsem se k běhání, za což jsem nesmírně vděčná. Už jsem pomalu nevěřila, že se někdy s těmito problémy opět postavím na startovní čáru nějakého závodu. Musím ale říct, že jsem věřila, že to bude lepší. 

Vím, že ty problémy možná nikdy neskončí, ale ono je příjemnější a méně stresující zaběhnout si v lese za stromeček, než řešit nějakou nehodu. 

Ve městě

Když jdete i pět krát denně na toaletu, tak věřte, že vás nebolí už jen střeva, nýbrž celé zakončení střev. Musím pořádně zaklepat. Zatím jsem žádnou choulostivou nehodu neměla. Díky za to. Je to však jedna z věcí, které se trochu bojím. Kámoška na mě: "No tak se po***eš. 

Vůle

Ano, vím, že bych neměla jíst dráždivé potraviny, sirovou zeleninu, kávu, jednoduše vše, co vám ta střeva dráždí. Momentálně zvládám jednu až dvě černé kávy denně. Na to, že jsem během studia vypila až pět káv, je i tohle úspěch. Laktózy jsem se už vzdala úplně a nedělá mi to už ani problém. Stejně jsem s tímto bojovala hlavně psychicky, jako se vším. 

Kde je toho konec?

Intolerance laktózy je v mém případě asi jasná. Po vysazení mléka, které už rok nepiji se můj stav také dost zlepšil. Jisté problémy však neustaly.

Strach

Z toho, co z toho vzejde? Možná to bude jen intolerance na lepek a možná něco horšího. V hlavě mám asi ty nejhorší scénáře. Stejně jen oddaluji nevyhnutelné. Možná si řeknete, jaká to malichernost, kterou řeším. Vím, spousta lidí v naší populaci je na tom hůře. Na druhou stranu, čím dříve se daný problém odhalí, tím je jednodušší léčba. Kdybych si vedla deník, vypozoruji zhoršení stavu v době stresu. Ten však nyní nemám a stejně běhám na toaletu, tak jako dříve. V určitou chvíli mi hodně pomohlo úplně daný stav neřešit. 

Posun

Mohu už běhat. Už jen to vypovídá o zlepšení celého mého stavu. Naučila jsem se konečně odpočívat a ne se jen sebedestruktivně hnát za svými sny. Neříkám nesnít, jen ne na úkor zdravotního stavu. Víte, co je ta největší ironie, že jsem si mohla běhat extrémní závody a nikdy mi nic nebylo, ale v momentě dlouhodobého stresu se mi dostal organismus tak do nerovnováhy, jak by k tomu možná nedošlo ani během ultramaratonu. 

Proč o tom píši?

Je to jakási forma odreágování se. Vypsání se. Třeba to někomu pomůže.

Co bylo nejtěžší?

Ne sebeláska, ale sebepřijetí. Přijetí stavu v jakém jsem právě teď a tady. Nemyslet na to, kde jsem byla. To byla také taková ambivalence. Na jednu stranu jsem se v těch horších dnech, kdy jsem jen ležela v posteli s bolestmi střev a páteře, dívala na staré fotky ze závodu a četla si svůj běžecký blog. To mi dodávalo sílu a zároveň jsem si říkala, jestli se vůbec někdy opět budu mít sílu vrátit k absolvování tak dlouhých tratí. 

Po nějaké době jsem na to přestala myslet. Přešla mě posedlost běháním. Jasně, v tu dobu řešíte úplně jiné věci a nějaké běhání hodíte za hlavu. Naučila jsem se být vděčnější za to, že mohu jít bezbolestně na procházku a nestrachovat se kdy budu potřebovat na toaletu. Když už je to pár měsíců v pohodě a začnu naivně doufat, že jsem úplně v pořádku, tak mě tvrdá realita vrátí opět na zem. 

Současnost - leden 2021

Na toaletu jsem běhat nepřestala. Začala jsem ale držet bezlepkovou dietu, kterou jsem si sama naordinovala a ejhle problémy jsou pryč. 

Byla to navíc poslední alternativa. Říkala jsem, že pokud nezabere tato cesta, tak už se oddám lékařům.

Co mi pomáhá?

Dělat si z toho do jisté míry srandu - v lepší dny. Někdy úplně srandu nezvládám.
Nestresovat se sama ze sebe.
Snažit se nestresovat sama sebe ničím a nikým.
Přijmout stav, ve kterém se nacházím tady a teď, ale nesmiřovat se s negativním stavem, nýbrž stále na sobě pracovat.
Vědět, že může být i hůře a že se lidé nacházejí v horších situacích. Dějí se horší věci.
Autogenní trénink.
Bezlepková strava. Nepít mléko.

Proč?

Stres a úzkosti hodně dokáží ovlivnit funkci střev jako takových. O střevech se říká, že se zde nachází tzv. druhý mozek - gut brain. Odborníci tento druhý mozek nazývají enterickým nervovým systémem. 

V enterickém nervovém systému se nachází více než sto milionů nervových buněk lemující trávicí trakt od jícnu po konečník. "Vědci zjistili, že u populace s problémy dráždivého tračníku se ve většině případů objevuje stres a úzkost." říká Pasricha

Funkci střev primárně ovlivňují nervové signály, střevní hormony, střevní mikroflóra - bakterie, nacházející se ve střevech.                                                   (https://www.hopkinsmedicine.org/health/wellness-and-prevention/the-brain-gut-connection) 

Ve fyziologii nás učili, že všechno se vším souvisí. Nejdůležitější systémy v těle jsou oběhový, hormonální a nervový systém. Jak bylo řečeno výše, právě ve střevech se jeden takový systém nachází - jedná se o enterický nervový systém.

Když si to spočítáme, tak co v cíli ovlivňuje funkci střev?

Enterický nervový systém, střevní hormony, střevní mikroflóra. Oběhový systém, reaguje na zátěž zvýšením tepové frekvence, snížením tepového objemu.

Současnost Únor 2021

Nyní jsem dvanáct dní na bezlepkové dietě to k druhému únoru. Zlepšil se mi jak fyzický stav, tak psychický stav. Přestala jsem běhat na záchod. Vymizely střevní křeče. Co se týče psychiky, tak se cítím lépe a nestresuji se sama sebou. Důležité je, že mohu opět běhat, aniž bych se stresovala. 

Vitamín D

Pro lidi, kteří drží bezlepkovou dietu se doporučuje doplňovat vitamín D.

Interakce s okolím

Téma střevních problémů - ať jsou méně vážné či více vážné jsou, dle mého názoru, někdy choulostivým tématem. Ne každému se s danými problémy svěříte. Čím jste vyrovnanější, tím se vám lépe o tomto všem lépe mluví. 

Těžce se vám někdy odmítají jídla, které jste dříve měli rádi. Lidé v mém okolí mi ze začátku nevěřili. Ne všichni, ale většina. "Nemáš to potvrzené lékařsky, tak ti nevěřím." 

Mě stačilo, že jsem lepek vysadila a vymizely mi problémy, které trvaly přes rok. Byla to pro mě taková poslední naděje, kdy jsem si řekla, jestli tohle nepomůže, tak to bude asi vážnější a začnu to řešit přes lékaře. 

Lékaři mě poslali pouze na vyšetření bakterií ve stolici. 

Nechci kritizovat lékaře. Jen jsem se vydala jinou cestou, než lítat po doktorech a vyšetřeních. Spousta lidí s tím nemusí souhlasit, ale je to má volba.                                                                                             

Stres, úzkosti a deprese se pak velmi negativně projevují právě na střevním systému. 

Jak sama píši v jedné ze svých básní: "Co hlava nesnese, to tělo odnese." 

Zkušenost

Za mě je nejlepší komplexně pracovat na všem od duševní hygieny po péči o tělo - se kterou souvisí strava. Pozor! Ten typ stravy, který sedí právě vám. Nenechte se ovlivňovat tím, co je v módě a tím, co vám říká okolí. Každý jedinec je individuální. Používejte chladnou hlavu, nadhled a metodu pokus omyl.  

Proč myslíte, že se říká: "Strávit situaci."  nebo "Musím to vstřebat."

Psyché a soma je neodělitelné. My často, bohužel, řešíme jen to tělo a na duši zapomínáme. Vše je ale propojeno. Vše souvisí se vším. Myslete na to, jak se budete stresovat z malicherností.  :)