Dnes jsem pátý den v karanténě. Dodělala jsem všechny resty a vrhla se do úklidu, postavila jsem novou polici, která mi konečně dorazila. Budu mít konečně více prostoru pro knihy. Knihy. To je má úchylka. Teď na ně mám spoustu času. Nenudím se. To ani náhodou. První dny, co jsme byli posláni z práce domů se zdály v pohodě, ale pak nastala šílená únava a teplota. Pár dnů jsem si poležela. Zrušila jsem návštěvu k rodičům a celé dny jsem byla zahrabaná v peřinách s čajem a knihou.
Úzkost a stres mě zatím nějak míjejí, což je fajn. Opět se snažím v této karanténě vidět příležitost. Konečně mohu něco napsat. Nakoupit jsem byla dnes po pěti dnech a to jen pod bytem u Vietnamce. Všude na bytě to voní vonnými tyčinkami a na kupě mám naskládané knihy, které si chci stihnout přečíst. Mám spoustu času, že jo.
To počasí venku nepřidává této době nic okouzlujícího, na druhou stranu je to ideální čtecí počasí.
Nejistota
Kdybych měla charakterizovat tohle období jedním slovem, bude to nejistota. Mám jistotu hlavně sama v sobě, což je asi i jediná jistota, kterou máme a nebo nemáme. Jistoty v životě totiž neexistují. Čím dříve to zjistíme, tím lépe pro nás. Tak se zaobírat tím co bude beru jako bezpředmětné.
Dříve jsem se tím zaobírala. Dost mě to stresovalo. Víte, když se člověku hatí plány, což nyní zná asi spousta z nás, vnitřně to v nás vzbuzuje jistý neklid. Školu jsem ale zdárně dokončila, stresy odešly i když na mém zdraví také něco zanechaly. Se vším se dá tak nějak žít.
To, že s jistotami přichází jistý klid si ale stejně jen všichni nalháváme. Možná, že až ve chvíli, kdy nic nebudeme očekávat a nic nebudeme chtít, získáme ten jistý klid.
Teď mi může spousta lidí odporovat, že každý něco chce. Každý má nějakou motivaci něčeho dosáhnout. Co takhle nechat plynout. Jen být.
Stejně neovlivníme určité životní situace, tak jako neovlivníme, jestli je zde někde koronavirus či není.
Za časů korony
Už se opět vracíme do korona období. Kdo si myslel, že je to za námi očividně se pletl. V tomto období je těch nejistot více a více. Může to být příležitost uvědomit si to.
První vlnu jsem vnímala tak nějak více. To, že se nevědělo co od pandemie koronaviru čekat vzbuzovalo, za mě, v lidech větší stres.
Ví se, že lidé a celkově celé Česko danou situaci možná zlehčili. Víte, stále nevím čemu věřit a nevěřit. Jaký si udělat názor na to, co se děje okolo.
Dokonce už se nesnažím nějaký názor mít. Že to řeknu zrovna já, která má názor na spoustu věcí a většinou mám jasno ohledně informací, co se politiky a okolního dění týče. Navíc jsem tak byla učena svou alma mater.
Myslím si jen, že reálné informace jsou nám tak vzdálené, jak nejvyšší pohoří světa a také se jich jen horko těžko dobereme. Měli bychom se tedy snažit ovlivnit to, co ovlivnit můžeme a to je náš postoj k dané korona situaci. Nemusíme se jí stresovat, můžeme tvořit, přestavit byt, udělat si čas na vlastní aktivity na které jsme neměli čas při běžném pracovním shonu. A tak si tady tak sedím v karanténě a ťukám tato slova do počítače a naivně věřím, že se třeba zasmějete a nebo vás tato slova uklidní.
Nalijte si dvě deci červeného a hoďte se do pohody. Najděte si nějakou uklidňující činnost, která odbourává stres. Například já chodím poslední měsíc lyžovat, i když i tahle aktivita nyní také skončila. Nabijete se endorfiny, vypnete hlavu a dobře bude. Bude, věřte. Nějak bylo a nějak bude. Stejně to neovlivníme. Můžeme ovlivnit jen naši vnitřní reakci na danou situaci.
Pěkný večer z karantény. :)
Vaše Míša
Komentáře
Okomentovat